Kouzlo nicnedělání
Posedlí neustálým konáním častokrát zapomínáme na to základní: na prosté spočinutí, zastavení se, zklidnění těla i mysli. Život je mnohem komplexnější proces, než se nám obvykle jeví. Z klidného uvnitřnění vyplouvají na povrch netušené možnosti, jak harmonicky rozvíjet sebe sama i okolní prostředí… Přečtete si několik myšlenek z knihy „Krásnější svět je možný, naše srdce to ví“ Charlese Eisenstaina, kde se do hloubky zabývá mnoha aktuálními tématy dnešní doby:
Všechny druhy nedostatku mají společný kořen, jakýsi existenciální nedostatek. Je to nedostatek bytí, pocit, že nejsem dostatečný nebo že tu není dost života. Zvyk, který z toho vzniká, je zvyk stále něco dělat.
Většina lidí v západním světě tráví obrovské množství času děláním čehosi, co je naprosto neproduktivní, jako je sledování televize nebo hraní počítačových her. Jsou to náhražky dělání, nikoliv nedělání.
Netvrdím, že něco je dělat je špatné. Říkám, že existuje čas dělat a čas nedělat a že když jsme otroky zvyku dělání, nejsme schopni mezi nimi rozlišovat. Čas dělat nastává tehdy, když víme, co máme dělat. Pokud to nevíme, a přesto jednáme, pravděpodobně to děláme ze zvyku.
Dnešní situace na Zemi je příliš hrozivá na to, abychom dál jednali ze zvyku – abychom používali tytéž druhy řešení, které nás do současného extrému dostaly. Odkud přichází moudrost jednat novými způsoby? Přichází odnikud, z prázdnoty, přichází z nicnedělání.
Mezi starým a novým příběhem se nachází prázdný prostor. Je to čas, kdy jsou integrovány lekce a učení starého příběhu. Teprve když je tato práce udělána, je starý příběh skutečně dokončen. Pak nastává nic, plodná prázdnota. Návratem k podstatě znovu získáváme schopnost jednat z podstaty, rozhodovat se z pocitu vnitřní svobody a nikoli ze zvyku.
Dobrý čas k tomu „nedělat nic“ je kdykoliv, když se cítíte zaseknutí. Nebojte se tohoto prázdného prostoru. Je to zdroj, ke kterému se musíme vrátit, pokud se máme osvobodit od starých příběhů a zvyků, ve kterých jsme polapeni.
Je děsivé ztratit staré struktury bezpečí, avšak zjistíte, že i když možná přijdete o věci, které pro vás bylo nemyslitelné ztratit, budete v pořádku. Ocitnete se v důvěrném spojení s čímsi mnohem vzácnějším, co vám nikdo nemůže vzít a co nemůže být ztraceno.
Leží před vámi možnosti, které ve starém příběhu vůbec neexistovaly,
i když nemáte představu, jak se k nim dostat.
Charles Eisenstain: KRÁSNĚJŠÍ SVĚT JE MOŽNÝ, NAŠE SRDCE TO VÍ